Historie

Na počátku šedesátých let 13. století se majiteli Semislavova újezdu stali benediktini z Třebíče. V té době to zřejmě byla ještě krajina bez vesnic, v níž převládal listnatý les. Osady zde později vzniklé byly dílem jednak benediktinů, jednak biskupství a kapituly v Olomouci, kterým byla v letech 1296–1360 část tohoto území zastavena. Třebíčský konvent si v Březové zřídil proboštství s konventním a farním kostelem sv. Mikuláše; v konventu vedle probošta působilo asi pět řeholníků, členů mateřského kláštera v Třebíči, z nichž jeden zastával funkci březovského faráře. Nejstarší z listin vydaných březovskými řeholníky pochází z roku 1298. 
Původ názvu obce je slovanský. Název zněl Brzezow, německy Briesau nebo Briesym. Březová byla proboštstvím a patrně již v roce 1412 značně důležitým městečkem, ve kterém se nacházela fara a kostel s právem výročních trhů.

V soudních listinách z roku 1569 se o Březové hovoří jako o městečku s vlastním právem výročních trhů a s vlastním soudním právem.

Třicetiletá válka znamenala pro obec úplné zničení – po roce 1620 Březová jako městečko zaniká. Od průchodu švédských vojsk, která zničila Březovou, zůstává nadále již jen vesnicí. Při průchodu švédských vojsk byl zničen zdejší kostel, o němž se k roku 1672 praví, že byl dřevěný a již od mnoha roků ve všem zpustlý. Obnoven byl roku 1692 jako kamenná stavba, rozšířená v roce 1862 péčí faráře Jana Chovance. V současné době stojí stále u kostela sv. Mikuláše lípa, která byla vysazena v roce 1698. Roku 1848, kdy byla zrušena robota, došlo ke zvolení prvního březovského starosty, kterým se stal Matys Mareth. V letech 1862 až 1864 došlo k přestavbě a zvětšení kostela v zásadě do podoby, kterou známe dnes.

V roce 1864 vznikl na fojtství v obci veliký požár, při kterém lehlo popelem 12 domů a škola. V roce 1870 byla vybudována nová škola, jejíž budova sloužila do nedávna jako mateřská škola. V roce 1889 měla obec faru, školu a 399 obyvatel, kteří se zabývali převážně zemědělstvím. V období 1. světové války padlo 5 občanů Březové na různých frontách. Přišel říjen 1918 – vyhlášení československé samostatnosti. Meziválečná politická, hospodářská a společenská situace dospěla až k tragickým zářijovým dnům roku 1938. 

V neděli 9. října 1938 ve 14 hodin se do obce přihnaly německé tanky, auta a motocykly a nastala doba okupace, a potom 2. světové války. Řada českých občanů byla odvlečena do koncentračních táborů, mezi nimi také březovský občan František Balhar a také farář P. Jan Valerián. V druhé polovině ledna 1945 bylo již zřejmé, že nastává konec útrap a strádání – blížila se frontová linie, obcí procházely kolony utečenců a řady sovětských zajatců hnaných esesáky se psy. Čtyři ubití sovětští zajatci, kteří byli v obci nalezeni, jsou pohřbeni na březovském hřbitově. Občané netrpělivě očekávali konec války – nastal den, pondělí 29. 4. 1945, kdy do obce přijely německé tanky a zaujaly bojové postavení, začaly pálit směrem na Leskovec, odkud byla palba opětována. Urputně se bojovalo celé odpoledne, celou noc a celý další den 30. 4. 1945. V noci palba ustala a do obce přijela sovětská armáda. Tím skončila těžká doba v německém područí a pro české obyvatelstvo nastala doba svobody. Ve 2. světové válce položili své životy 3 občané Březové, a to Vincenc Šamárek, Vlasta Rychtarová a P. Jan Valerián. P. Jan Valerián zemřel v koncentračním táboře. Hmotné škody při bojích o Březovou činily asi 4 mil. 145 650,- Kč – v hodnotě cen z roku 1938.

K 1. květnu 1945 měla Březová 402 obyvatel. Ihned po skončení okupace se lidé chopili práce pro rozvoj obce, rozproudil se nový život a občané začali odstraňovat válečné škody. Dne 4. 5. 1945 byl v Březové ustaven místní národní výbor, do jehož čela byl postaven Rudolf Škrobánek, občan z Březové č.p. 31. Obec byla bez elektrického proudu, bez telefonu, nedoručovala se pošta. První zásilky pošty po okupaci byly do obce doručeny 30. 5. 1945. Školní vyučování bylo v obci zahájeno 23. 5. 1945 i přesto, že do budovy školy zatékalo. Vedle zčásti zničeného kostela a školy byla různě silně poškozena celá řada zemědělských usedlostí. Souběžně s opravami soukromých objektů byly prováděny opravy obecních a veřejných budov a zařízení. Ze zničeného fojtství byly vybudovány objekty sloužící všem občanům. Z hospodářských budov občané vystavěli úřadovnu místního národního výboru, požární zbrojnici a prodejnu potravin. Druhá část fojtství byla přestavěna na kulturní dům se dvěma sály a na pohostinství. V době, kdy byl kulturní dům dokončen, patřil mezi nejlepší kulturní zařízení v okrese. Ze zbývajících částí fojtství byl zřízen parčík. Po vybudování centra obce se znovu rozproudil kulturní a společenský život obce. Svou činnost zahájil také ochotnický divadelní kroužek a společenské organizace jako např. tělovýchovné jednoty, červený kříž, myslivci, svaz žen a svou činnost obnovila nejstarší organizace v obci, a to sbor dobrovolných hasičů Březová.